Lustry, lampy, svítidla

Českou republiku velmi dobře proslavilo české sklo a výroba křišťálu, křišťálových lustrů, svítidel, stolních lamp, stojanových lamp a nástěnných lampiček. Fenomén výroby spočívá především v dlouhé tradici výroby sahající hluboko zpět do minulosti. Křišťálové lustry dají vyniknout nádheře křišťálu snad nejvíce. Toho si všimli šikovní čeští mistři, a proto nejeden královský palác zdobí dodnes křišťálové lustry českých mistrů staré i několik století. Do poloviny 18. století si české křišťálové lustry svoji kvalitou a designem získaly velikou popularitu a ovlivnily tak pozdější vývoj a styl lustrů na celém světě. České křišťálové lustry byly velice vyhledávané. Původní český křišťál byl bezolovnatý. Vynikal čistým nezkresleným lomem světla, čirostí i krásou broušených ploch. Když se zjistilo, že přídavek oxidu olovnatého zlepšuje optické vlastnosti, zrodil se olovnatý křišťál a rozšířil se po celém světě. V roce 1724 získal brusič skla Josef Palme z obce Prácheň královské povolení na stavbu skleněných lustrů. V malé vesničce tak byla otevřena dílna, kde se vyráběly lustry. Paláce francouzského krále Ludvíka XV., rakouské císařovny Marie Terezie i ruské carevny Alžběty byly mezi těmi, jimž Palmeho originální lustry vtiskly pečeť dokonalosti. České křišťálové lustry, jakožto symboly dobrého vkusu, urozenosti a bohatství, se staly stejně prestižními jako drahé šperky. Třpyt na křišťálových lustrech zvyšuje prestiž zámků a paláců, ozařuje parlamenty, koncertní sály, university, vládní rezidence a chrámy po celém světě. V neposlední řadě české křišťálové lustry zdobí i nespočet pracoven a domácností. České křišťálové lustry visí například v milánské La Scale, v Královské opeře v Římě, ve Versailles, nebo v petrohradské Ermitáži.